Obec Dobrkovice se nachází v hlubokém údolí Vizovických vrchů ve vzdálenosti 20 km jižně od Zlína. Název obce je odvozen od osobního jména Dobrek nebo Dobrka a znamená ves lidí Dobrkových. Nejstarší historický název je doložen k roku 1360. V současné době má obec 290 obyvatel.

Na rozcestí nad vesnicí stojí rozměrná barokní socha sv. Jana Křtitele z roku 1744, chráněná kulturní památka, jedna z nejkvalitnějších sochařských prací v zlínském okresu. V letech 1993 až 1994 byla restaurována značným nákladem za přispění obecního úřadu i občanů. Na návsi stojí dřevěná zvonice postavená v roce 1832. Hlas jejího zvonu denně vyzývá k modlitbě. V blízkostí zvonice, ve stínu historických lip, stojí kříž, u kterého se konávaly májové pobožnosti a nedělní modlitby růžence.

Významným rodákem byl salesiánský kněz P. Vojtěch Fuglík. Jako horlivý dělník na vinici Páně neunikl pronásledování komunistického režimu. Po návratu z pracovního tábora působil v obci kulturně i duchovně. Jako salesián se snažil ovlivnit mládež i dospělé a zintenzivnit , náboženský život. Výsledkem bylo zasvěcení věřících pod ochranu Panny Marie Pomocnice křesťanů. Na památku tohoto zasvěcení nechal zhotovit její sochu. Svými dary na ni přispěli místní věřící. Socha však neměla svůj stánek. Útulek jí poskytla jedna zbožná rodina ve svém rodinném domku. Otec Vojtěch říkával: „Panna Maria si místo najde.“ Po roce 1968 svitla věřícím naděje k postavení kaple v obci, ale normalizace zabránila v uskutečnění jejich plánů. K tomuto účelu byl zakoupen rodinný dům, který se stal od roku 1974 příbytkem sochy Panny Marie. Konávaly se zde pobožnosti věřících, hlavně modlitby růžence.

Po listopadu 1989 místní organizace lidové strany za finančního přispění věřících přistoupila k první rekonstrukci domu. Čas však ukázal, že to nestačí. V roce 1996 se podařilo získat potřebné finanční prostředky a začala jeho důkladnější přestavba. Občané přispěli peněžními dary. Velké pochopení projevil také starosta obce.

Po letech se naplnila prorocká slova P. Vojtěcha Fuglíka. Panna Maria si našla své místo v Dobrkovicích.

Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů v Dobrkovicích, Byla zrekonstruována z rodinného domu za pomoci všech občanů a Obecního úřadu. 24. května 1997 otcem arcibiskupemjanem Graubnerem požehnána.


Z historie kaple

Základní kámen položen 4.10.1898. Tak položen základ svatyni, v níž vždy chváleno, velebeno a uctíváno bude neposkvrněné Srdce Panny Marie, jíž kaple dle přání zakladatele Jana Kořínka byla zasvěcena. Učitel Kořínek a jeho následník Josef Kotek, v té době velmi pokrokoví reformátoři školství a kultury luhačovického Zálesí, působili v obci.

Důvody k tomuto usnesení o stavbě předvedeny tyto:

  1. Obecní zvonice, která dosud na školní budově se nachází jest již ve stavu tak špatném, že každoročně vyžaduje větší a nákladnější opravy.

  2. Školní úřad mimo to naléhá již delší dobu na odstranění zvonice ze školní budovy.

  3. Nízkost nynější zvonice jest příčinou, že si občané stěžují že zvonění neslyší.

Obecní výbor uradiv se o předložené záležitosti, usnesl se, aby nová kaple byla vystavěna družstvem na památku jubilejí šedesátiletého kněžství sv. Otce Lva XIII. a padesátiletého panování Jeho Veličenstva a krále Františka Josefa I. a obcí v držení i opatrování navždy přijata byla.

Zmocňuje pana starostu obce Floriána Velíska, dva obecní radní Františka Dýnku a Tomáše Uhříčka, dále dva členy obecního výboru Josefa Kotka a Jana Janču, aby další potřebné závazné listiny podepsali a o brzké provedení a schválení tohoto usnesení u vysokého moravského výboru zemského se postarali.

Nová jubilejní kaple vystavena jest bez nákladu obecního, pouze z dobrovolných sbírek na penězích i materiálu – kamene, cihel, dřeva i poskytnuté práce tažní a ruční. Kaple je rovněž darovanou břidlicí kryta.

Věž, jež má pro budoucnost sloužiti jako obecní zvonice, jest vystavěna z pálených cihel, je 16 metrů vysoká a pocinkovaným plechem kryta.

Dle tohoto dobrého vystavení kaple ani věž nebude na dlouhý čas opravy potřebovati.

Tomuto na svědectví přitisklo představenstvo obce obecní pečeť.

Vystavená kaple po necelých 100 let odolávala všem nástrahám doby, obou válek i počasí. Byly na ní prováděny jen opravy střechy, fasády, zavedení elektroinstalace, další dobou neseny modernizace a údržby.

Dne 14. dubna 1998 byla prohlášena za kulturní památku. Kaple je vystavena jako objekt drobné sakrální architektury a jeho čistota nebyla žádnými zásahy narušena.

Proto u příležitosti 100. výročí vysvěcení kaple je snaha kaplové rady o uvedení stavby do dobrého stavu, provedení žádoucí stavební obnovy, a tím záchranu této stavby, která je významnou architektonickou i urbanistickou dominantou obce pro další generace.

Starý, dřevěný, věkem sešlý oltář již rovněž nevyhovoval liturgickým účelům, proto byl navržen a zhotoven nový svatostánek a ambón.

Finanční prostředky se podařilo získat od sponzorů, peněžních darů občanů a rodáků.

Je zřejmé, že Panna Maria si našla své místo v srdcích věřících v Částkově.


Obec Kelníky leží na úpatí Vizovských hor. Od pradávna byla jednou z nejmenších obcí panství a tak je tomu i v současnosti v okrese. Ve 20. století patřila postupně ke třem okresům. Do r. 1950 k Uherskému Brodu, od r. 1950 do r. 1976 k Uherském Hradišti a od 1. 1. 1977 patří k okresu Zlín.

První zmínka o naší obci se datuje do r. 1372. V tomto roce jsou Kelníky do slova „Ves colniczi" uvedeny v seznamu obcí, které platily mostné k Bráně Kunovské.

Jsou tam uvedeny i tehdy pusté Nezdenky, po kterých je dodnes uvedeno jméno trati k. ú. Částkov – jižně od naší obce.

Při hledání názvu obce se často objevuje název sedačky vozu „kelnik", později nazývaná tragl. Objevuje se také možnost odvození názvu od velkých kamenů klů – kelů, které vyčnívaly jihovýchodně od naší obce v trati Kopec. Materiál z těchto kamenů byl použit na stavbu silnice Velký Ořechov – Kelníky. Poslední z těchto kamenů tu vyčníval až do r. 1925. V dnešní době jsou po nich jen velké vyhloubeniny – žleby a půda v jejich blízkostí se občas sesouvá.

V historické publikaci „Místní jména měst a obcí na Moravě a ve Slezsku" na str. 389 uvádějí autoři, že název naší obce vznikl od slova Colnici, který vyjadřuje osobu či osoby, kteří opracovávají dřevěné kůly – koly, což bylo asi pro tehdejší obyvatele příznačné.

Z názvu Colniczi se objevil v r. 1550 název Ves Kelnik, v r. 1720 Kelnitz, od r. 1751 do r. 1846 Kelnik (v německém jazyce). Od r. 1872 jsou to už Kelníky.

Od r. 1600 jsou zaznamenávány vpády nepřátelských vojsk i do naší obce. V r. 1605 byla při vpádu Bočkajovců zničena i tvrz, kde však stála nebylo dosud zjištěno.

V r. 1663 způsobili velké škody Tataři, kteří pobili 8 lidí, uloupili 4 koně, 26 kusů hovězího dobytka a 119 ovcí.

V r. 1683 zase řádili Turci, ztráty nejsou uvedeny.

Do vpádů a ztrát je snad možno zaznamenat i přechod fronty v r. 1945. Shořela 1 stodola a postupně bylo odcizeno 36 koní.

V kronice je také uvedeno, že naše obec byla vždy přifařena k farnosti Velký Ořechov.

Ač patřila naše obec vždy k těm menším, toužili někteří občané postavit si v obci kapličku. Sbírky uskutečněné ve 40. a 50. letech tohoto století však nepřinesly očekávané množství finančních prostředků. Na některé občany to zapůsobilo negativně a objevovaly se i některé nepěkné aktivity.

V roce 1951 byla téměř celá ušetřená částka poskytnuta na zřízení rozhlasu ve farním kostele ve Velkém Ořechově.

V době 2. světové války, když byl zvon z obce odvezen německou armádou, umístili občané na zvonici asi dvoumetrovou kolejnici a zvoník ze žebře kladivem oznamoval ráno, poledne i večer a také úmrtí občanů a jejich pohřeb.

Zvon se v r. 1947 vrátil, ale stará zvonice se při zvonění celá chvěla. Zejména v 60. letech už hrozilo nebezpečí, že zvonice spadne. Znovu se ozývaly hlasy postavit kapličku, avšak v té době to nebylo možné (mimo jiné i z důvodu nedobré finanční situace rodin pracujících v začínajícím zemědělském družstvu).

Navzdory tomu daroval náš rodák František Minařík z č. 12, který v té době žil v USA 15 tisíc Kč, které se staly základem pro postavení kapličky.

Brzy na jaře v r. 1972 se uklidila brigádně stará budova MNV (v blízkostí zvonice) a na jejím místě byly ihned vybudovány základy nové kapličky. Při velké brigádě 23. 7. 1972 se vyzdila celá stavba tehdejší kapličky, která tvořila polovinu té dnešní. Budova byla také zastřešena, avšak dokončena byla až v letech 1977 – 1978, kdy byly sloučeny MNV Kelníky a Velký Ořechov. Stavba byla oficiálně dobudována jako márnice, ze které měl být pro zemřelé vypravován pohřeb. Několik případů se tu i uskutečnilo.

Po uvolnění politických poměrů v r. 1989 očekávali naši občané, že i v naší kapličce se budou konávat bohoslužby. Po nezbytné opravě stropu sloužil P. Hubert Wojczik, tehdejší duchovní správce farnosti, zde poprvé mši svatou 23. 10. 1994. Byla to už poslední obec farnosti, kde se aspoň občas nekonaly bohoslužby. Zúčastnilo se jí asi 50 osob, ale polovina se do kapličky nevešla. To přimělo některé občany k úvaze o přístavbě kaple.

První jednání nebylo úspěšné, ale myšlenka uzrála za dva a půl roku. Na schůzi obecního zastupitelstva a výboru pro přístavbu kaple bylo oznámeno, že stavba je povolena. Následující den byly vybagrovány základy a do zimy 1997 byly vybetonovány.

P. Hubert sloužil poslední mši svatou v původní kapličce 23. 3. 1998. Následovala půlroční duchovní přestávka, ale také půlrok pracovního úsilí, ve kterém byla přístavba dokončena včetně nové střechy, fasády i vnitřního vybavení.

Nový duchovní správce P. Antonín Hráček sloužil 18. 10. 1998 první mši sv. už v nových prostorách. Radost občanů; tak trochu zkalila skutečnost, že v ten den zemřel jeden z mnoha dárců a náš rodák P. Josef Mikel.

Po dlouhé době čekání a proseb se věřící občané naší obce dočkali. Na návsi uprostřed vesnice stojí skromný duchovní stánek, který umožní věřícím, zejména těm starším a nemocným alespoň občasnou účast na bohoslužbách a společných modlitbách. Samotná budova však přispěje také ke zkrášlení obce, zejména té části, kde dlouhá léta stály zubem času značně poškozené a nevzhledné budovy. V blízkostí kaple byl také opraven a přemístěn 100 let starý kříž, u kterého se v minulosti konávaly májové pobožnosti.

Již dříve byli občané v obci vyzváni, aby si navrhli patrona či patronku obce. Většinou hlasů byla navrhnuta sv. Zdislava, patronka rodin. Snad proto, že sv. Zdislava je jednou z nově svatořečených svatých.

Dle slov sv. Otce Jana Pavla II. v kázání na jejím svatořečení byla sv. Zdislava vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Byla horlivá i na poli charitativním. Zvláštní péči a starostlivost věnovala nemocným a umírajícím. Proto je dnes uctívána nejen jako manželka a matka, ale také jako léčitelka a uzdravovatelka, především však jako patronka rodin.

A protože je rodina základ každé společnosti, doufáme, že nám svými přímluvami pomůže stmelovat naše rodiny i celou obec.

V obci Kelníky je v současné době 58 domovních čísel, z toho 43 trvale obydlených domů. K 1. 1. 1999 bylo v obci k trvalému pobytu přihlášeno 177 osob.

Kaple byla vybudována většinou z milodarů. První dárce byl už jmenován – František Minařík, který dnes už nežije. Dle možnosti přispívali i občané a rodáci z obce a také dárci z blízkého i vzdálenějšího okolí. Někteří, zejména ti, kteří přispívali většími obnosy, chtějí zůstat v anonymitě. Dárci věnovali nejen finanční částky v hotovosti, ale také poskytli materiál a někteří svou prací ušetřili pokladně hodně finančních prostředků. Obecní zastupitelstvo přispívalo většinou na úpravu okolí, které se změnilo k nepoznání.

Pokladna kaplového výboru je chudobná, avšak kaple je postavena a s radostí můžeme prohlásit, že bez dluhu. Finančních prostředků však budeme ještě hodně potřebovat na další potřebné předměty a zařízení.

Věřící z Kelník jsou si vědomi, že jsou hodně dlužní všem těm dárcům, kteří se o stavbu kaple zasloužili. Budou to splácet modlitbami do té doby, dokud budou žít.

Obecní zastupitelstvo a výbor pro přístavbu kaple děkuje všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o vybudování a zprovoznění kaple sv. Zdislavy v Kelníkách.

Pán Bůh zaplať všem, kteří svými dary v hotovosti, materiálu, prací či radou pomohli vybudovat toto dílo.

Dle záznamů v obecní kronice a paměti zpracoval Alois Kubíček


STRUČNÁ HISTORIE OBCE VELKÝ OŘECHOV

Velký Ořechov patří k nejstarším osadám na Luhačovicku. Poprvé se jméno obce vyskytuje v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, ve které jsou vyjmenovány církevní majetky na Moravě. Tehdy patřila osada arcijáhenskému kostelu ve Spytihněvi.

Další spolehlivé zprávy se objevují až v 2. pol. 14. století. Tehdy patřila vesnice (jmenovaná vždy jako „Ořechové“) k drobným vladyckým statkům. V té době byl Velký Ořechov rozdělen mezi několik drobných šlechticů. Všechny části pro sebe postupně získal Mikeš z Malenovic a Podhradí, ten obec sjednotil a r. 1407 podstoupil Zikmundovi z Honbic. Tento rod se tu usadil a natrvalo převzal jméno Ořechova do svého rodového příjmení: Ořechovští z Honbic. Ti ořechovský statek rozšířili přičleněním několika okolních vsí a zřejmě i založili tvrz, která se výslovně připomíná až r. 1500. Od konce 15. století v průběhu následujících pěti desetiletí ves patnáckrát změnila majitele.

Vlastnické poměry na ořechovské tvrzi se ustálily s příchodem rytířského rodu Prakšických ze Zástřizl kolem r. 1530. Kvůli dluhům byli Prakšičtí nuceni po padesáti letech rodový statek i se čtyřmi vesnicemi, tvrzí, dvorem a pivovarem prodat. Potom Velký Ořechov mnohokrát změnil majitele, až byl konečně prodán r. 1652 hrabatům Kounicům. Tímto zanikla samostatnost ořechovského statku a poklesl význam, který v regionu měl, protože Kounicové ho připojili ke svému rozsáhlému uherskobrodskému panství.

HISTORIE FARNOSTI A KOSTELA

Farnost se na Velkém Ořechově připomíná poprvé už kolem r. 1380. Fara byla v obci již koncem 14. století, zanikla však za husitských válek.O původním kostele nevíme téměř nic. Stál na místě současného kostela, historicky se uvádí r.1389, koncem14. století vyhořel.

Zakladateli farnosti mohli být Honbičtí, čímž by se vysvětlilo zvolení sv. Václava za patrona, neboť jejich rod pocházel z Čech.

Dosazování kněží na fary v dřívějších dobách řídili majitelé panství. Také otázka vyznání poddaných zcela závisela na jejich vrchnosti. Katolická víra byla vystřídána novoutrakvismem. V Ořechově působil r. 1557 kněz Dalibor, který podával podobojí.

Ořechovská farnost byla a je rozsáhlá. Za dobu svého trvání se měnil počet přifařených obcí. Až do roku 1940 patřily do farnosti také Březůvky a Pašovice. V současnosti se farnost skládá ze sedmi vesnic: Částkov, Dobrkovice, Doubravy, Hřivínův Újezd, Kaňovice, Kelníky a Velký Ořechov.

Farní kostel sv. Václava stojí uprostřed vesnice na vyvýšeném místě asi 377m nad mořem. Byl postaven za Dominika Ondřeje Kounice (*1654 + 1705) na místě starého kostela. Osoba architekta není známá, předpokládá se osoba z okruhu nebo pod vlivem tvorby Domenica Martinelliho.

Okolnosti stavby kostela a „zvláštní události“ zapsané v Inventáři kostela a fary P. Františkem Chudáčkem r. 1890:

„Válka třicetiletá dolehla veškerou tíží svou na farnost naši … Vyznání víry bylo snad příčinou, že komise zemská po válce třicetileté na celém okresu Brodském r. 1656 – 1671 naši farnost nejvíce poškozenou nalezla …

Že kostel i fara bez pohromy nezůstaly, dá se vším právem souditi. Ano, zdá se nám, že zničený kostel, fara, škola i zámek čekaly zcela nového postavení. Potřeba nového a většího kostela nastala i tím, že farnost byla zvětšena, lid reformací zase sjednocen u víře katolické a rozmnožen. K nové stavbě nemohlo pro bídu ihned dojít, až za nového pána Dominika Ondřeje Kounice. Ale tu se přihnali r. 1663 Tataři, všechno v okolí, ale zvláště na Brodsku vyplenili a vypálili. Velký Ořechov byl sice požáru ušetřen, ale 25 lidí bylo tu přec dílem zabito, dílem do zajetí odvedeno. A neminulo ještě ani 20 let a byli (1683) tu zase Turci, kteří Dominikovi Ondřejovi zase velikých škod způsobili. Nicméně příjmy jeho zase brzo se zlepšily, takže ku rozsáhlým stavbám na Velkém Ořechově přistoupiti mohl. Tehdá vystavěn znova nynější náš chrám Páně asi mezi r. 1682 – 1690. Poté prožívala farnost naše dlouhou dobu pokoje. Za panování císaře Josefa II. dožila se však změny. Biskupice byly r. 1783 vyfařeny i vyškoleny do Luhačovic, Pašovice vyškoleny do Prakšic a Kaňovice vyfařeny i vyškoleny od Pozlovic a přiděleny sem.

Hřbitov kolem kostela byl zrušen a na pozemek Padělky přeložen. Tam odtud byl pak později přeložen na místo nynější.

Velmi citelná pohroma stihla kostel, faru i celou ves naši r. 1791. Dne 14. srpna toho roku vypukl v samém sousedství fary strašný požár, který nejen faru, ale i školu, kostel a skoro celou osadu v popel obrátil. Na faře shořely všechny knihy a listiny k nemalé škodě pro historii naši. Na kostele chytla napřed šindelová střecha na boční lodi a od ní celá budova. Zvony byly však zachráněny. Roky 1812 –1818 byly velmi nešťastné. Zprvu veliké průtrže mračen způsobily zátopy vesnic Důbrav a Újezda Hř., kde i 2 životy lidské za své vzaly a celá osada zničena byla. Mokrá léta na to přivodila velikou neúrodu a neslýchanou drahotu …

Na den sv. Andělů strážných r. 1821 byla zde strašná vichřice, při níž bylo pozorováno slabé zemětřesení. Tehdá dostal strop chrámový dosavadní trhliny. R. 1831 byla tu zase povodeň, r. 1832 cholera, r. 1840 ve svátky svatodušní nevídaný příval s krupobitím zejména na Velkém Ořechově. Roku 1848 nastala doba přeměny desátku farářova a zrušení roboty. Obé výkupem na nynější stav peněžitý převedeno bylo.

R. 1866 byla tu zase cholera, r. 1889 veliké sucho a r. 1890 neslýchané krupobití, které v Důbravách a na Březůvkách všechno úplně potlouklo.“

Pohled na kostel roku 1899.

Rok 1915.

80. léta